Homocystein (Hcy) a nejen obezita
Jedním ze základních mechanismů škodlivého působení homocysteinu v organismu je poškozování enzymů. Ty řídí všechny biochemické procesy v těle, tedy i ty, které se podílejí na ukládání zásobního tuku (lipotropní enzymy) a na jeho pozdější mobilizaci pro další metabolické využití (lipolytické enzymy). Při převládajícím poškození lipotropních enzymů se omezuje ukládání tuku do podkoží a dalších tukových tkání. Tito jedinci mohou jíst nadměrná množství jídla a zůstávají hubení.
Porucha funkce lipolytických enzymů je častější. Při ní se snadněji zásobní tuk ukládá a nesnadno uvolňuje k energetickému využití. Důsledky vidíme v populaci na % chorobně obézních lidí. Ale obezita není jen patologická s BMI nad 40 a špatně ovlivnitelná. Je mnoho lidí s nadváhou, která je dobře ovlivnitelná, ale postižený musí vědět jak a musí cílevědomě chtít!
O obezitě obecně platí, že vznik nadváhy je výsledkem nepoměru mezi množstvím energie přijaté stravou a množstvím energie vydané při fyzické námaze. Život v civilizaci se pro většinu lidí obejde bez fyzické námahy. Ulehčená práce, sedavý způsob života a málo chuti věnovat volný čas sportu jsou dnes obvyklým, životním stylem moderního člověka. Nechce-li takový jedinec tloustnout, musí nedostatek aktivního pohybu vyvažovat méně kalorickou stravou a často i snížením jejího množství.
Přibývá poruch funkce enzymů zakódovaných v genech, a to i u enzymů tukového metabolismu. Tento typ poruchy znamená trvalý posun aktivity enzymů mimo rovnovážný stav. Většinou jde o posun ke snížení aktivity lipolytických enzymů se vznikem nadváhy. Projevuje se většinou již v dětském věku. Dá se někdy řešit aktivním životním stylem - intenzivní sportovní činností vytrvalostního charakteru. Nezbytným doprovodem je volba málo kalorických jídel.
Největší překážkou pro dosažení úspěchu v odstraňování nadváhy v dětském a dorosteneckém věku je funkce mozkového centra pro chuť k jídlu. Podstata jeho funkce je signalizovat nedostatek důležitých živin v těle, především vitamínů a minerálů. Dnešní mladí mají ve své stravě těchto biologicky nezbytných látek vleklý nedostatek, takže centrum pro chuť k jídlu je téměř stále aktivní. Toto "čidlo"je ve své podstatě velmi primitivní zařízení, které neumí určit co v tělu chybí a pouze "hlásí", že něco chybí a hlášení se projevuje jako hlad. Při častém navštěvování jídelen typu fast food se toto centrum může usignalizovat, že v těle něco chybí a tělo to stejně díky biologické nehodnotnosti daných jídel nedostane. V tom je podstata vzniku nadváhy u většiny z takto postižených dětí.
Pokud se nepodaří děti přimět, aby se stravovaly racionálně, je možné se pokusit o kompenzaci biologické potřeby těla jinak. Jsou potravinové doplňky, které jsou biologicky cennými látkami přímo nabity a je šance, že při jejich využívání se potřeby těla uspokojí bez přísunu dalších kalorií a centrum pro chuť k jídlu přestane vysílat hladové signály.
Využije-li člověk v tomto případě potravinové doplňky se širokým spektrem biologicky aktivních látek a s většinově ověřenou účinností, činí buňkám nabídku, aby si vybraly, co ke své bezporuchové činnosti potřebují. I u zvládání obezity bývá tento postup účinnější, než pokusy najít lék, nebo jednosložkový přípravek, který by problém pomohl vyřešit. Úspěšnost tohoto postupu je častá i u obezity dospělých.
Obezita nebývá u dospělých samostatným zdravotním problémem. Velice často souvisí s metabolickou poruchou, kterou zjišťujeme vyšetřením hladiny homocysteinu v krvi. Proto je třeba počítat se vznikem dalších patologií, které často hyperhomocysteinemii doprovázejí. Lékaři vypozorovali, že obezita se objevuje často ve spojení se zvýšenou hladinou cholesterolu (a poruchou spektra lipidů vůbec), s vysokým tlakem krve a s cukrovkou II. typu. Tuto čtveřici, která nemusí být vždy úplná, nazvali syndromem X.
Právě přístup lékařů k syndromu X je klasickou ukázkou nekauzálního léčení s těžkými důsledky. Přes kvanta předepsaných a zkonzumovaných léků se onemocnění rozvíjejí aniž by je léčení dokázalo významně zbrzdit a odvrátit neúprosnou předčasnou smrt pacienta.
Bylo by krásné, kdyby se jako projev prestiže kardiologů objevil v Cor et Vasa článek upozorňující na souvislost mezi hyperhomocysteinémií a vznikem hypertenze a na možnost hypertenzi úplně vyléčit kombinací hypotenziv (léků snižujících tlak krve) a vitamínů snižujících hladinu homocysteinu. Článek by měl obsahovat důležité upozornění, že vyléčení je možné jen když pacient přijde včas, to znamená brzy po tom, co se objeví první kolísání tlaku. Tomuto oboru by rovněž měl patřit primát ve sdělení, že léčení vysokého chlesterolu a přidružených poruch by se mělo začínat vyšetřením homocysteinu a jeho snížením až na individuální hranici dostupnosti. Teprve když se hladiny krevních lipidů nesrovnají samy během 5-6 měsíců do normálu, je na místě předepsat léky na jejich snižování.
Je zřejmé, že vývoj cukrovky přes zvyšování rezistence tkání na insulin začíná po zvýšení hladiny homocysteinu nad hladinu relativní bezpečnosti (9,0 mmol/l). Provede-li se snížení homocysteinu brzy, zastaví se rozvíjení cukrovky jen při umírněné dietě a většina pacientů se vrátí do stavu zdraví. Tyto poznatky jsou jedním z pádných argumentů ve prospěch primární a sekundární prevence civilizačních chorob využívající objevu homocysteinu.
Obezita jako obecný problém je ze čtveřice tvořící syndrom X většinou nejhůře zvládnutelná. Za nebezpečný znak (dříve rizikový faktor) ji musíme považovat vždy, když je přítomná společně s hypertenzí, dyslipidemií, diabetem II.typu a hyperhomocysteinemií. Po potřebném snížení hladiny homocysteinu se většinou srovná krevní tlak, krevní lipidy se umoudří a vykážou normální hodnoty a začínající cukrovka roztaje jako jarní sníh.